Vojtěšská huť

Vojtěšská huť později také Huť Koněv (německy Adalbertshütte) je areál bývalých kladenských železáren, které v polovině 19. století založil Vojtěch Lanna starší. K dalším spoluzakladatelům patřili Václav Novotný a Hubert Klein spolu s bratry Františkem a Vojtěchem. Vznik huti je spjat hlavně s dobýváním koksovatelného uhlí na Kladensku. V roce 1855 zde byla zapálena první vysoká pec v Čechách, která spalovala koks.

Nejzajímavějším prvkem tohoto areálu jsou torza tří věží vápenných pecí číslo III., IV. a V., které se nachází v jižním okraji Vojtěššké hutě a v těsné blízkosti bývalého vnitropodnikového nádraží Kladno-Prádlo, kde začínala Kladensko-nučická dráha, po které se vozila železná ruda z Nučic a později vápenec z dolu Mořina do kladenských železáren v letech 1858 až 1968.

Vápenka byla vybudována v letech 1927–1929 (pece I, II, III, IV) a v roce 1940 (pec V) podle projektu firmy Oberschleisische-Industrie-Bau A.G., Gleiwitz pro Pražskou železárenskou společnost.

Vápenné pece jsou založeny na společné železobetonové základně. Válcová monolitická železobetonová podstava každé pece o výšce 8,63 m je tvořena šesti podpěrami, spojených v horní části prstencem. Na podstavu nasedá válcová část a na ni čtyři válcové komolé kužele postupně se zmenšující. Celková výška pece je 31,430 m, vnitřní šachta má průměr 6 m, objem pece byl 264 m³. Vnitřek pece byl vyzděn šamotovými cihlami a vnější část pálenými červenými cihlami zvonivkami. Vnější zdivo je na několika místech staženo ocelovými pásy. Vysokopecní plyn byl přiváděn do okružního plynového kanálu pece ve výšce 13 m a byl rozveden průduchy do prostoru pálení vápna. Vzduch byl přiváděn otvory na vnějším obvodu pece nad plynovými průduchy. Každá pec měla svůj výtah umístěný mezi násypkou a pecí. Násypným žlabem byl naplněn koš, který byl vytažen ke kychtě, kde se vyklopil. Celý proces naplnění, vytažení a vysypání probíhal samočinně.

Se zastavením výroby surového železa v Kladně v roce 1975 byla zastavena i výroba páleného vápence. Vápenné pece I. a II byly zbořeny zbývající tři byly postupem doby (do roku 1997) zbaveny technologického zařízení, mostků a ochozů. V roce 2008 byly prohlášeny kulturní památkou České republiky.