Původní Ivančický viadukt

Původní Ivančický viadukt byl prvním celoželezným mostem v Rakousku-Uhersku. Nachází se na rozhraní katastrů Ivančic a Moravských Bránic, 15 metrů od současného železničního mostu.

Jednalo se o jednokolejný ocelový příhradový železniční most s horní mostovkou dlouhý 373,5 m, niveleta koleje byla ve výšce 42,7 m nad hladinou řeky. Pět pilířů se skládalo z čtyř litinových trub s betonovou výplní, jež byly ukotveny ve zděných soklech. Náklady na stavbu viaduktu, která probíhala v letech 1868–1870, dosáhly částky přibližně 755 tisíc zlatých, spotřebováno bylo 1238 t železa a 296 t litiny. Ke zprovoznění tratě Střelice – Hrušovany nad Jevišovkou došlo 15. září 1870.

Mezi používaná jména patřil Jihlavský, Kounický, Bránický viadukt či železňák. Název Ivančický viadukt je používán od roku 1925. Mostu se říkalo také „Eiffelův most“, bylo tak zřejmě usuzováno podle nápadné podobnosti mezi viaduktem a Eiffelovou věží, žádný pramen však projekt ani stavbu mostu s Gustavem Eiffelem nespojuje. Hlavním projektantem byl inženýr Karl von Ruppert, stavbu provedla francouzská železárenská firma F. Cail a spol.

Provoz na starém viaduktu byl ukončen 9. listopadu 1978, tentýž rok byl také zařazen mezi technické památky. Od roku 1979 se o něj staralo Technické muzeum v Brně, začal však rychle chátrat. V roce 1987 se vrátil pod správu drah, protože muzeum nemělo prostředky na jeho údržbu. Kvůli nestabilnímu podloží také pozvolně klesala hrušovanská podpěra a v roce 1991 byl stav mostu již havarijní a musel být urychleně řešen. Původnímu plánu celý most demontovat zabránilo ministerstvo kultury, takže odstraněna byla pouze část prvního pole mostovky (blíže k Moravskému Krumlovu). Kvůli nedostatku financí předaly České dráhy v roce 1998 ocelovou konstrukci do majetku Ivančic, ale ani toto město nemělo peníze na jeho údržbu a zabezpečení. V září 1998 byla velká část mostu ministerstvem kultury vyjmuta ze seznamu památek, načež ji město prodalo za 630 tisíc korun firmě Schwarzmüler & Sohn CZ, která většinu viaduktu v září 1999 demontovala. Zachováno bylo pouze jedno krajní pole mostovky s pilířem a podpěrou, které zůstalo kulturní památkou.

Od roku 2000 probíhalo statické zajištění, otryskání a nanášení ochranného nátěru na ocelové prvky zbylé části mostu, kvůli nedostatku finančních prostředků však tyto práce nebyly nikdy dokončeny, takže se opravy dočkalo pouze 32,5 m z dochované mostovky.