Parostrojní pivovar v Lobči

Parostrojní pivovar v Lobči v okrese Mělník ve Středočeském kraji je od roku 2009 zapsaný jako kulturní památka v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR. Historický pivovar s renesančním jádrem a s pivovarským muzeem je součástí vesnické památkové zóny Lobeč. Areál pivovaru se zároveň nachází na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, zasahující do severní poloviny obce Lobeč. Pivovar v Lobči je hodnocen jako architektonická a historická památka zásadního významu.

První nalezená písemná zmínka o pivovaru je ze 7. dubna 1586, když ho Jindřich Lobečský z Lobče prodává své sestřenici Bohunce Kelblové z Geyzinku. Ve výčtu poddaných se vyjímá jméno Kryštofa Sladovníka. Píše se o fungujícím pivovaře, sladovně a krčmě výsadní a také o tom, že si prodávající pan Jindřich vymínil doživotně půl sudu dobrého a jeden sud řídkého piva z každé várky. Když po jedenácti letech Jindřich zvelebený majetek v Lobči získá zpět, je pivovar popisován s pánvemi, káděmi, sudy a nádobím, sladovnou i samotočným mlýnem. U dvorce byla chmelnice.

Původně řemeslný vrchnostenský pivovar vystřídal mnoho majitelů. Zásadní změnou prošel v roce 1891. Pivovar a velkostatek koupil JUDr. Rudolf Cicvárek, právník a poslanec zemského sněmu, který investoval značné jmění do přestavby a modernizace pivovaru na parostrojní provoz s varnou na 60 hl piva a roční produkcí 10 tisíc hl. Areál byl přebudován do současné podoby podle projektu proslulého pivovarského inženýra Josefa Rosenberga a ve dvoře získal mohutný trakt chladného hospodářství. První várka byla v průmyslovém pivovaru uvařena v únoru 1896.

Investicí zadlužený majitel oddělil pivovar od velkostatku a vložil ho nejprve do správy a roku 1904 do majetku společnosti Parostrojní pivovar v Lobči. Z počátečního chaosu, střídání sládků a poklesu produkce vyvedl pivovar až dobrý sládek Josef Tománek. Pod jeho vedením zažil náš pivovar zlaté časy, produkoval každoročně kolem 10 tis. hl a lobečské pivo bylo v kraji oblíbené. V roce 1911 získal pivovar také koncesi k výrobě sodové vody a limonád a na trh uvedl citronádu a malinovku.

První světová válka znamenala strmý propad výroby. Nedostatek surovin a růst cen stlačil v roce 1917/1918 výrobu na pouhou desetinu. Bez dodávky ječmene si zkušený sládek vypomáhal, jak se dalo. Přidával cukr, rýži, cukrovku, dokonce i trávu pejřavu. V roce 1918 poslala válečná mašinerie na frontu i samotného Josefa Tománka. Ani v poválečném období se mu již nepodařilo úspěch zopakovat a jeho odchodem v roce 1921 nastalo období prodělků, až musel být provoz v roce 1925 přerušen a společníci hledali kupce. Zbývající 4 společníci prodali v roce 1927 pivovar vlastní konkurenci a Společenský pivovar v Podkováni si novou filiálkou v Lobči zajistil dominantní pozici v kraji. Do čela podniku podkováňští dosadili sládka Františka Klímu, který se stal na dlouho sládkem posledním. Konkurenční pivovar totiž o akvizici dobře nepečoval a ve 30. letech výstav pivovaru bez potřebných investic už jen stagnoval mezi 3,5 až 5 tis. hl. Ještě v roce 1942 byl roční výstav pivovaru 4,3 tis. hl a vařilo se světlé i tmavé pivo. O rok později byla z důvodu zvýšeného daňového zatížení, nerentability i nízké motivace podkováňských výroba piva zastavena. V areálu pak ještě fungovala stáčírna podkováňského piva a v nájemném provozu pražírna sladu.

Zakonzervovaný pivovar byl jako součást Podkováňského pivovaru v roce 1948 znárodněn a v rámci n.p. Severočeské pivovary o rok později zrušen. V roce 1956 byl areál svěřen Libereckému obchodu ovocem a zeleninou. Poté zemědělcům ze Státnímu statku Vysoká, kteří zde provozovali traktorovou stanici a do 80. let pak dílnu, sklady a byty. Areál postupně zchátral do havarijního stavu a ke konci tisíciletí se stal smutnou opuštěnou ruinou, hyzdící střed obce. Ani polistopadoví vlastníci mu nepomohli, naopak ho rozebíráním na cihly a dřevo nevratně poškodili.

Bývalého pivovaru si v květnu 2007 všimli architekti Jana a Pavel Prouzovi. Oslovil je atmosférou technické památky v jedinečném venkovském i přírodním prostředí. Architekti se stali vlastníky pivovaru a zahájili náročný proces vedoucí k jeho záchraně. V roce 2009 mohly být započaty stavební práce, které přes četná úskalí probíhají kontinuálně dodnes. Stát mezitím prohlásil areál kulturní památkou a zpřístupnil i účast veřejných zdrojů. Pivovar byl památkově obnoven, je prezentován jako kulturní hodnota a patří k nejcennějším ukázkám historických českých pivovarů. Nevšední přístup byl oceněn prestižními cenami, mimo jiných i nejprestižnějším evropským oceněním v oblasti kulturního dědictví – Europa Nostra / European Heritage Award 2023, za projekt záchrany a oživení technické památky Parostrojního pivovaru v Lobči.

Na stavební záchranu mohlo v roce 2015 navázat oživení značky lobečského piva s úctyhodnu tradicí. Obnovený pivovar s varnou o výstavu 10 hl, provozovaný se společníky, dnes ročně produkuje kolem 1 tis. hl řemeslného piva originálních receptur z lokálních surovin. V návaznosti na obnovení výroby byl areál otevřen veřejnosti formou pivovarského výčepu a prohlídkového okruhu o historii a současnosti vaření piva v Lobči.

V roce 2019 byly v podkroví pivovaru zřízeny apartmány pro ubytování hostů a zprovozněna pivovarská kuchyně. Dnes je areál technické památky Parostrojního pivovaru v Lobči vyhledávanou turistickou atraktivitou Kokořínska, Máchova kraje i celého regionu.