Letoun MiG-21MF 5213

Mikojan-Gurevič MiG-21 (v kódu NATO „Fishbed“) je sovětská nadzvuková víceúčelová stíhačka používaná od začátku 60. let dodnes. Byla používána letectvy více než 30 zemí a v několika z nich je stále ve službě. Bylo jich vyrobeno přes 10 000 ks, což z ní činí nejvíce a nejdéle vyráběný nadzvukový letoun. Zúčastnila se mnoha ozbrojených konfliktů, mimo jiné v arabsko-izraelských válkách či válce ve Vietnamu.

Sériová výroba byla zahájena roku 1959, ale zavedením do výroby vývoj letounu neskončil. Další změny konstrukce byly mj. ověřeny na stroji Je-66. Letouny MiG-21 byly zařazeny do výzbroje armád více než padesáti států, v letech 1961–2005 byly i ve výzbroji Československé lidové armády a poté Armády České republiky. Licenčně se vyráběly v průběhu let 1963–1972 ve firmě Aero Vodochody.

Model MiG-21MF byla v podstatě verze MiG-21M s novým motorem Tumanskij R-13-300 a radarem R-22 Safír 21. Množství neseného paliva bylo omezeno, ale mohl nést přídavné nádrže, které prodloužily dolet. Výzbroj se skládala z integrovaného kanónu GŠ-23L ráže 23 mm s 200 náboji a na pylonech po křídly mohla být nesena výzbroj do 1000 kg, např. raketové bloky typu UB-16-57UM na 16 ks neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm nebo protiletadlové řízené střely R-60.

MiG-21MF se vyráběl v letech 1970–1974 hlavně k exportu v závodě v Moskvě a v roce 1975 závodě v Gorkém. Verze MiG-21MF sloužila ve velkých počtech i v Československu a byla sériově vyráběna v Indii firmou HAL. V Československu se v letech 1963–1972 licenčně vyráběla verze MiG-21F-13 ve firmě Aero Vodochody (194 ks).

Tento konkrétní letoun s trupovým označením 5213 byl vyroben v roce 1972, v AČR sloužil do ledna 1999. Od konce roku 2005 je umístěn na modelářském letišti Hluboké Mašůvky u Znojma.