Vodojemy Žlutý kopec

Stavba Vodojemů Žlutý kopec souvisí s prudkým rozvojem Brna ve druhé polovině 19. století. V té době došlo k odstranění hradebního systému a rozmachu města co do velikosti i počtu obyvatel. Zajištění nezávadného zdroje pitné vody tak bylo zcela nezbytné. Novým vodním zdrojem se stal tzv. pisárecký vodovod čerpající vodu z řeky Svratky. Vodovod postavil vítěz mezinárodní soutěže, anglický podnikatel Thomas Docwry, který vytvořil vodárenský areál po vzoru britského systému. Voda byla čištěna ve třech biologických filtrech a čerpána do dvou tlakových pásem s vlastními vodojemy. Vyšší tlakové pásmo zřídili stavitelé na Špilberku a mělo dvě menší nádrže. Nižší tlakové pásmo zasadili do východního svahu Žlutého kopce. Postupně tady vznikly tři objemné vodojemy – dva cihelné (1874, 1894) a jeden betonový (1917) se dvěma nádržemi. Kvalita vody v pisáreckém vodovodu přestala rychle k pití vyhovovat. Koncem 19. století započaly práce na stavbě nového vodovodu z Březové nad Svitavou, který byl uveden do provozu v roce 1913. Pisárecký vodovod i přesto fungoval dalších 84 let jako zdroj užitkové a průmyslové vody.

Definitivní konec činnosti přišel v roce 1997, kdy byly Vodojemy Žlutý kopec odstaveny, vodárenský areál na ulici Tvrdého opuštěn a na trojici monumentálních staveb se postupně zapomnělo. V roce 2014 byly dokonce určeny k likvidaci. Po uveřejnění jejich fotografií se o vodojemy ale zvedl nebývalý zájem a začalo se uvažovat o jejich novém využití. V roce 2019 byl celý areál na Žlutém kopci Ministerstvem kultury České republiky prohlášen za nemovitou kulturní památku. Podařilo se ho tak zachránit před zničením, postupně citlivě zrekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti.

Nejstarší z vodojemů byl postaven v roce 1874 podle projektu Londýňana Thomase Docwryho na severozápadní straně areálu, v blízkosti ulice Tvrdého. Mezi svými bratříčky vyniká konstrukcí inspirovanou právě v Anglii a jedná se o unikátní vodohospodářské dílo evropského významu. Nosný systém z mohutných cihelných zdí je odlehčený tzv. tlamovými okny. Podlaha není rovná, tvoří ji protiklenby, které se zdmi a klenbami vytváří dokonalý a staticky funkční celek. Vodojem má jednu nádrž rozdělenou do jedenácti rovnoběžných oddílů propojených spojovací chodbou na severní straně objektu. Díky přesné konstrukci působí dojmem nekonečného a stále se vzdalujícího prostoru. Jeho přibližné rozměry jsou 45 × 45 m, klenba dosahuje výšky 6,5 m a objem je více než 9,5 mil. m³.

Dostavba druhého cihlového vodojemu v roce 1894 byla reakcí na neustále se zvyšující spotřebu pitné i užitkové vody. Jedná se o ve své době největší podzemní stavbu v Brně a současně o poslední cihlový vodojem, který tu byl postaven. Dechberoucí prostor, který také působí dojmem cihlové katedrály, má rozměry 35 × 55 m, výšku 6,5 m a objem 8,5 mil. m³. Projektantem byl brněnský inženýr a stavitel Emil Procházka a v tomto případě měla nádrž mnohem jednodušší konstrukci. Z rovného betonového dna vyrůstá les sedmdesáti pilířů půlkruhově zaklenutých arkád podpírajících soustavu valených kleneb. Odstupňované patky pilířů ve tvaru komolého jehlanu jsou vyzděny z dokonale vypálených červených cihel, použity byly strojově vyráběné cihly dodávané brněnskými cihelnami.

Třetí a nejmladší vodojem byl umístěn na vyšší terase západní části areálu, pod dnešní Roubalovou ulicí. Byl dokončen v roce 1917 a tvoří ho dvě vzájemně přiléhající nádrže vybudované z monolitického betonu. Ty podpírá soustava 87 betonových pilířů. Severní nádrž má téměř čtvercový půdorys o rozměrech 35 × 30 m, větší jižní nádrž má půdorys obdélný o rozměru 45 × 30 m. Objem obou nádrží je 15 mil. m³. Obě nádrže jsou spojeny velkou komorou přístupnou z východní strany objektu. Byly postaveny firmou Pittel+Brausewetter podle plánů technického a projekčního oddělení Městských vodáren v Brně. Obě nádrže se zachovaly do současnosti ve skvělém technickém stavu a vyznačují se neuvěřitelně dlouhou ozvěnou.

Do nejstaršího vodojemu se mohli první návštěvníci podívat v létě 2020. Prostory vzbudily velký ohlas také u filmových společností, které chtějí využít neobvyklost a monumentálnost nádrží ve svých projekcích. Současně začali odborníci zkoumat i druhý cihlový vodojem. Monumentální nádrž s pilíři, vysokými arkádami a fragmenty armatur působila dojmem bizarního chrámu. Nasvětlený v celé své kráse se zpřístupnil veřejnosti díky pohodlnému schodišti v roce 2022. Následovala citlivá rekonstrukce betonové nádrže, která se zachovala ve velmi dobrém technickém stavu. Celý areál včetně revitalizovaného parku se otevřel na jaře 2024.